Husitská taktika v boji

Husité museli bojovat proti lépe vyzbrojeným a početnějším vojskům. Výhodou husitů byla větší morálka a disciplína. Věřili, že bojují za správnou věc a řídili se zvláštním vojenským řádem, jež zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou jejich protivníci neměli. Ti byli totiž různí žoldáci naverbovaní z různých končin Evropy dychtící po kořisti. Už jen husitský chorál "Ktož jsú boží bojovníci" nejednou obrátil nepřítele na útěk.

Husitští velitelé ovšem řešili, jak odvrátit útok těžké jízdy. Nakonec vymysleli geniální strategii...

Jakmile se hejtmané dozvěděli o cizí armádě, snažili se využít terén. Zvolili vhodné místo, nejčastěji návrší a z původně selských vozů postavili vozovou hradbu, která ovšem nebyla tak úplně jejich objevem, protože ji pouze zdokonalili. 1. část vojáků zaujala místo na vozové hradbě, druhá část na place, kde byly také zvířata. Mezi vozy byla umístěna děla a tarasnice, pod vozy leželi střelci.

Jakmile se rytíři dostali asi 200 metrů od hradby, byla na ně zahájena palba. Střelbou husité jízdu zmátli, protože se někteří rytíři setkali v bitvě s děly vůbec poprvé.

Když se jízda dostala až k vozům, nastal pro ni další problém - proti husitům krytým vozy nešly použít kopí, a tak je jezdci odhodili a vytasili meče, které však byly příliš krátké, narozdíl od husitských cepů a sudlic. Navíc rytířům hrozilo namáčknutí na vozy spolubojovníky útočícími zezadu. Bojem muže proti muži u vozové hradby vyvrcholila obranná část bitvy.

Z boku vozové hradby byl odtažen vůz a odtud zaútočila husitská pěchota a jízda. Vpadla do boku a týlu nepřítele, který se dal většinou na útěk.

Tuto taktiku vymysleli jihočeští husité, od kterých ji přebraly i ostatní oddíly.

HHPZ